Výstava

Muchovo muzeum – jediné a původní muzeum na světě věnované výhradně životu a dílu světově známého představitele secese Alfonse Muchy (1860-1939) bylo otevřeno veřejnosti v Praze 13.2.1998 V září roku 2024 bylo muzeum oživeno novou výstavou. Muchovo muzeum v současnosti vystavuje klíčová díla ze slavné sbírky Ivana Lendla, jejíž kurátorem je Jack Rennert. Sbírka Ivana Lendla je v současnosti vlastněna Investiční Galerií Portu, která je členem společnosti WOOD&CO.

Ve výstavě se můžete těšit zejména na plakáty z jeho Pařížského období a řadu oblíbených komerčních zakázek pro firmy jako Moët & Chandon, Job Cigarettes a Lefèvre-Utile Biscuits a další.

Muzeum je rozděleno do šesti hlavních částí:

• Dekorativní panó; Pařížské plakáty; Komerční práce; České plakáty; Memorabilia
• Výstavu uzavírá působivý dokumentární film o životě a díle Alfonse Muchy.
• Výstava obsahuje ta nejzásadnější a nejoblíbenější díla autorovy plakátové tvorby.

Část I. Dekorativní panó

Secesní styl, jehož byl Alfons Mucha předním představitelem, vyžadoval, aby pro jeho účely zdobení předmětů bylo vytvořeno dekorativní schéma, umožňující opakování stylového vzoru. Pro grafický obraz, ze kterého Mucha vždy vycházel, se přitom ukázalo být vhodné řazení do cyklů, podle tradičních námětů čerpajících obvykle ze světa přírody. Proto se již první Muchovo panó z roku 1896 jmenovalo Čtyři roční doby. Na ni navázala velmi úspěšná řada dalších panó, respektujících čtyřnásobnou nebo dvojnásobnou variaci tématu. K nim patří i Čtyři denní doby (1899), nebo Drahokamy (1900) pocházející z doby plného rozvinutí Muchova stylu. Stylizované spojení rostlinné přírody a krásné ženy v nich vyjádřilo radostnou vizi života, vděčně přijímanou dobovým divákem. Za umělecky nejzávažnější z těchto Muchových projevů lze považovat cyklus Čtyři umění (1898), existující v několika technikách, kde vynikla zejména poetická kvalita Muchových návrhů. Nejpozdnějším dílem z Muchových panó je zde série Měsíc a hvězdy (1902). V tomto případě jsou postavy oproti ostatním cyklům spíše dramatické než smyslné.

Část II. Pařížské plakáty

Nejznámější a světově proslulou částí Muchova díla jsou jeho plakáty, které vytvořil v Paříži v devadesátých letech minulého století. Jimi prosadil svou vlastní verzi nového dekorativního stylu. Hlavní skupinu zde tvoří plakáty pro slavnou pařížskou herečku Sarah Bernhardt. První z nich, vzniklý na samotném přelomu let 1894 a 1895, zobrazil Bernhardtovou v roli Gismondy. Jeho umělecká revoluce spočívala v tom, že do doposud velmi barevně křiklavého pařížského “salonu ulice” vnesl novou noblesu a zhodnotil tak nový význam plakátu pro moderní umění. Sérii plakátů pro Bernhardtovou přitom dovedl obohatit i o dramatické tóny Médea (1898) a zobrazoval ji také v mužských rolích např. ve hrách Lorenzaccio (1896) a Hamlet (1899). K vidění jsou také dvě varianty Dámy s Kaméliemi, ve své době mimořádně populární hry o sebeobětování pro lásku. Posledním Pařížským plakátem byl portrét Krista pro hru Vášeň (1904). Ve všech dílech Mucha uplatnil plnou měrou svou neobyčejnou invenci a smysl pro účinnou vizuální formu.

Gismonda

Právě tento plakát Muchu proslavil. Historie jeho vzniku je legendární a mnozí komentátoři se přeli o její detaily. I sám Mucha nepochybně v okolnostech, jež vedly ke vzniku tohoto plakátu, viděl ruku osudu.

Vše se odehrálo o Vánocích roku 1894, kdy Mucha dělal korektury v Lemercierově tiskárně jako výpomoc příteli. Sarah Bernhardtová tehdy tiskaři nečekaně zavolala a žádala urychlené dodání nového plakátu pro Gismondu. Všichni Lemercierovi výtvarníci měli dovolenou, a tak se tiskař obrátil na Muchu. Žádost „božské Sarah“ nebylo možné nesplnit. Plakát, který Mucha vytvořil, byl ve svém žánru převratný. Dlouhý a úzký tvar, měkké pastelové barvy a nehybnost postavy zachycené téměř v životní velikosti vyvolávaly překvapivý pocit důstojnosti a vážnosti. Plakát se u pařížského publika těšil takové popularitě, že někteří sběratelé upláceli vylepovače, aby jej získali, nebo ho dokonce v noci vyřezávali z plakátovacích ploch.

Sarah Bernhardtová byla plakátem tak nadšena, že okamžitě nabídla Muchovi šestiletou smlouvu na tvorbu jevištních a kostýmních návrhů a plakátů. Ve stejné době umělec podepsal také exkluzivní smlouvu s tiskařem Champenoisem na výrobu komerčních a dekorativních plakátů.

Lorenzaccio

Ve hře Lorenzaccio od Alfreda de Musset hrála Sarah Bernhardtová mužskou roli Lorenza Medicejského. Příběh se odehrává v době obléhání Florencie tyranem Alexandrem, kterého na plakátu symbolizuje drak ohrožující erb města. Výjev v dolní části plakátu zachycuje Lorenza zvažujícího vraždu Alexandra.

Médée

Dramatik Catulle Mendes upravil Euripidův klasický text speciálně pro Sarah Bernhardtovou. Řecký hrdina Iásón, jenž byl doposud prezentován jako nedotknutelný mytologický ideál, je zobrazen jako bezohledný podvodník, který v honbě za sobeckými touhami zrazuje všechny, kdo ho milovali. Tím poskytuje Médeie psychologické ospravedlnění jejich strašných činů. Plakát zachycuje vrchol tragédie prostřednictvím osamělé postavy. Do starověkého Řecka zasazuje hru mozaikové pozadí a řecké písmeno „D“. Médeiin pohled plný děsu se upírá na blyštící se dýku v její ruce, potřísněnou krví vlastních dětí, které jí leží u nohou. Pozoruhodné jsou nezvykle detailně vykreslené ruce a hadovitý náramek na paži. Tento náramek, který Mucha navrhl při práci na plakátu, se Sarah zalíbil natolik, že si u klenotníka Georgese Fouqueta pro toto představení objednala stejný náramek a prsten, oba zdobené drahokamy.

Hamlet

V Shakespearově Hamletovi, kterého pro Sarah Bernhardtovou do francouzštiny přeložili Eugene Morand a Marcel Schwob, ztvárnila Sarah hlavní mužskou roli. V pozadí za ústřední postavou Hamleta se zjevuje duch jeho zavražděného otce, přecházejícího po hradbách Elsinoru. Utonulá Ofélie, ozdobená květinami, leží Hamletovi u nohou. Hamlet byl posledním plakátem, který Mucha pro Sarah vytvořil.

Část III. Komerční zakázky

Komerční práce Alfonse Muchy byly ústředním bodem jeho slávy, zejména jeho plakáty k produktům a značkám během Belle Époque. Také v naší výstavě je jím věnováno nejvíce prostoru. Průlom přišel v roce 1894 se zmiňovaným plakátem Gismonde pro herečku Sarah Bernhardtovou, který vedl k zakázkám od velkých společností jako **Moët & Chandon**, **Job Cigarettes** a **Lefèvre-Utile Biscuits**. Nejimpozantnějším plakátem této sekce je zakázka pro Nestlé – Uctivá pocta od Nestlé (1897) - dar královně Viktorii k oslavě jejích 60 let na britském trůně. Muchovy plakáty zobrazovaly elegantní, štíhlé ženské postavy obklopené květinovými motivy a plynulými liniemi, ztělesňující secesní styl. Jeho návrhy povýšily každodenní výrobky a učinily je synonymem krásy a luxusu. Mezi jeho komerční zakázky však řadíme mimo reklam na produkty také poutače k událostem jako Paříž 1900, Brooklynská výstava 1920 či plakát Monaco-Monte Carlo, vybízející Pařížany k návštěvě zátoky. Prostřednictvím litografie byla tato díla masově vyráběna, spojovala výtvarné umění s reklamou a formovala dobové trendy v propagaci.

Část IV. České plakáty

Poté, co se Alfons Mucha v roce 1910 natrvalo vrátil do své vlasti, začal se soustředěně a programově vyrovnávat se svou dávnou touhou obracet se svým uměním k rodnému lidu a vyjadřovat jeho potřeby a ideály. Vznikl tak postupně nový soubor plakátů, odlišujících se i výtvarně od plakátů pařížských. Námětově se zde setkáváme hlavně s nově uchopeným folklorním tématem, zdůrazňujícím barevnou krásu moravských lidových krojů a něžný slovanský typ dívek, který zde reprezentuje Pěvecké sdružení učitelů moravských (1911). Zakázku pro Vzájemnou pojišťovací banku v Praze Slavia (1907) získal ještě při svém pobytu v USA. K vidění je také plakát na jeho nejmonumentálnější dílo – Slovanská epopej (1928) který je jako vystřižený z kusu Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou. Sekci zakončujeme lyrickou vzpomínkou na pařížské motivy Princezna Hyacinta (1911). Ornament je už podřízen melodii linií.

Část V. Memorabilia